„AI je na takový podnik, jako je můj, moc složitá“

„AI je na podnik, jako je ten můj, moc složitá.“

Tu větu jsem slyšel ve čtyřech jazycích, většinou od někoho, kdo vede dobrý podnik a přitom dokáže vykalkulovat jídelní lístek na cent, v devět v sobotu ráno přestavět rozpis směn a přečíst sál ve třech sekundách. To nejsou lidé, kterým by složité dělalo problém.

Ta věta tedy ve skutečnosti není o obtížnosti. Je o vzpomínce, a ta vzpomínka je většinou přesná.

Odkud ta věta přišla

Skoro každý, kdo ji říká, si už jedním systémem prošel. Instalace trvala dva týdny. Byl školicí den, který stál jednu směnu. Byl manuál. Byl člověk na telefonu, který kuchyni říkal „zadní kancelář“ a nevěděl, co je výdej.

Šest měsíců nato byla polovina funkcí nepoužitá, ten jeden člověk, který tomu rozuměl, odešel, a z celé věci se potichu stala ta část, co tiskne účty.

To je ta vzpomínka. A „AI je na podnik, jako je ten můj, moc složitá“ je rozumný závěr vyvozený ze skutečných důkazů. Chyba není v té opatrnosti. Chyba je v předpokladu, že ta další věc musí fungovat stejně.

Co to složité ve skutečnosti znamenalo

Vyplatí se oddělit dvě věci, které se svařily do jedné.

Jedna je technika, která skutečně složitá byla a z velké části už není. Druhá je nastavení — těch čtrnáct dní, školení, manuál — a to nikdy nebylo o technice. Bylo to o tom, že jste měli popsat svůj podnik systému v jazyce toho systému.

Museli jste přeložit to, jak váš provoz skutečně běží, do políček a kódů, které vymyslel někdo jiný. To je ta těžká část, vždycky byla, a je to přesně ta část, která se změnila. Modernímu systému se dá povědět obyčejnými větami, jak to u vás chodí, a většinu z toho pochopí hned na první pokus.

Poctivá zkouška tedy není, jestli je ta technika chytrá. Je tahle: jestli potřebuje školicí den, není hotová. Není hotová pro vás, tím myslím — pro podnik se třemi lidmi a bez IT oddělení. To je spravedlivá hranice a měli byste ji držet na každém, mě včetně.

Co stojí tu větu dál říkat

Vůbec bych to nezvedal, kdyby ta věta byla zdarma. Není.

Zatímco se říká, telefon pořád odzvoní do prázdna uprostřed provozu. Recenze pořád zůstávají čtyři dny bez odpovědi. Na otázku o alergenech se pořád odpovídá z hlavy. To nejsou abstraktní rizika — je to jeden a ten samý večer, který se opakovaně kazí, a u každé z těch věcí je číslo.

Konkurence o dvě ulice dál není chytřejší než vy. Jen se přes tu větu dostala o osmnáct měsíců dřív a od té doby vám potichu sbírá páteční přetoky.

Jak to vyzkoušet a přitom nikomu nevěřit

Nekupujte systém. Vezměte jednu práci — tu nejmenší a nejotravnější, co máte — a zkuste, jestli se dá za jedno odpoledne sundat z vašich rukou.

Přijímat telefon, když nemůže nikdo. Odpovídat na recenze za ten týden v jazyce, ve kterém byly napsané. Dát alergeny do jídelního lístku pořádně, spočítané z receptury místo naťukané rukou. Vyberte jednu, udělejte tu jednu a suďte podle výsledku, ne podle předvádění.

Jestli to zabere čtrnáct dní a školicí den, zjistili jste něco pravdivého a nic vás to nestálo. Jestli to zabere jedno odpoledne a telefon přestane odzvánět do prázdna, máte odpověď i na těch dalších třicet prací.

Poctivá verze

Nebyla chyba být skeptický. Usuzovali jste správně podle toho, co bylo posledně, a posledně to bylo skutečně špatné.

Jen ta věta potichu přestala popisovat techniku a začala popisovat už jen tu vzpomínku — a vzpomínka je drahá věc, na které stavět podnik.